Připadá mi, že čím blíž jsem cíli, tím víc nestíhám. Už jsem se dostala do fáze věšení poliček a obrázků na zeď abych se konečně cítila jako v pokoji a ne jako na stavbě. Jediné co mi kazí radost je nedostatek času na blog, natáčení a celkově čas na odpočinek.
Běžně chodím spát kolem druhé ráno, protože přes den jsem v práci a na pokoji nikdo nepracuje. Bohužel jsem se asi dost přecenila a hnula si zády. Pomalu i chůze je pro mě utrpení a to musím chodit do práce, kde věčně lezu po štaflích abych sundala hodiny nebo krabice. Tenhle týden ač mám mít odpolední směny (které nemám ráda) musím díky dodávkám zboží chodit už od rána na celý den. Jako třešnička na dortu přišla zpráva, že si kolegyně opět bere dovolenou a já budu chodit celé dny celý týden a na to opět navazují odpolední směny v týdnu následujícím. Už začínám být mírně vytočená, protože potřebuji na spoustu úřadů a na žádný se pořádně nedostanu. Neustále mám celé dny nebo odpolední. Ráda bych také jednou měla svůj týden jen ranních směn abych se odpoledne mohla věnovat blogu, natáčení, relaxu a hlavně abych už si došla na ty zatracené úřady!
Ale dost stěžování si. Je to zkrátka daň za nový pokoj. Nebýt přestavby, měla bych čas a nebyla ve skluzu. Snad se mi to podaří co nejdříve dohnat a vynahradit Vám to.
Držte mi palce ať bolest zad ustoupí jinak se vážně obávám, že vypadne páteční video, protože nebudu schopná vydržet sedět na místě déle jak pět minut.
Mějte se zatím hezky a já doufám, že se brzy sejdeme už u daleko lepších článků a videí :-)
